Soutěžení a odvrácená strana pravdy

Čauky drahoušci, minule jsem vám psala podrobně o své soutěžní přípravě pouhé dva dny před prvními závody. Dneska bych se s vámi chtěla trochu podělit o své dojmy ze závodů, které jsem absolvovala.


Hodně jsem toho napsala v průběhu na facebooku, takže asi tak zhruba víte, co se dělo. O některých detailech jsem se ale na sociálních sítích dělit nechtěla, protože jsem to potřebovala sama vstřebat a raději pak uceleně napsat zde.

První závody byly mistrovství Čech, které se konaly v Děčíně. Cítila jsem se perfektně připravená, motivovaná a sebevědomá. Všechno šlo jako na drátkách a na pódiu jsem se cítila tak jako nikdy! Radost a štěstí ve mně přímo elektrizovaly a já si ty momenty užívala plnými doušky!

sixpack-mistrovstvi-cech-2015

forma-mistrovstvi-cech-2015

Byla jsem v 1. a 3. vyvolávání, všichni mě přesvědčovali o tom, že mám super formu a že finále je jisté. Bohužel tomu tak nebylo a tak jsem po semifinále zblajzla čokoládu a jela domů.

posoutezni-mlsani

Ani ne tak zklamaná, ale spíš překvapená a zaskočená. Tentokrát jsem to cítila, věřila, ale bohužel rozhodčí upřednostnili jiné závodnice. Vedly se kolem toho pak ještě diskuze i mezi „zkušenými a znalými“. Sešla jsem se i s několika z nich a všichni mi řekli, že jsem ve finále být měla, ale prostě to nějak nevyšlo. Já se s tím umím smířit a pochopit, že hodnocení je subjektivní. Vím, že mám pořád co vylepšovat. Ale chtěla jsem znát PROČ. Co konkrétně do příště zlepšit, jak se dál posunout. Ale k ničemu kloudnému jsem nedospěla, ani mi to nikdo nezodpověděl. Dokonce to někdo uzavřel tím, že je to asi proto, že nejím to maso 😀 Byla jsem z toho zmatená.
V průběhu téhle přípravy a závodění jsem se seznámila s více závodníky, trenéry, lidmi ze svazu a postupně jsem se začala rozkoukávat a otvírat oči… Najednou to začalo všechno zapadat, všechny mé předchozí nejasnosti.
Začala jsem se vyptávat a najednou se ke mně přivalilo během chvíle tolik informací, že jsem ani nevěděla, co si s nimi počít. A i když jsou to informace, které se běžně nedozvíte a možná vás ani moc zajímat nebudou, chci vám je tady sdělit. Možná pak vzbudím ještě víc nesympatie v některých kruzích… Nejen proto, že vystupuju z řady a nabourávám tak trochu jejich systém tím, že nejím maso a od rána do sebe neleju syrovátku nebo netlačím tvaroh, tím, že jsem samostatná a nepotřebuju zkušeného trenéra, co ví jak na to, tím, že nežiju na brokolici s rýží, ale ještě navíc šířím interní informace, které si nikdo netroufne říct nahlas. Ale víte co, mě je to fuk. Věřím, že pravda je mocná a měla by vždycky vyjít napovrch. A já budu ráda tou, která to učiní.

Takže chci teď promluvit především k dívkám a ženám, kterou jsem také ještě nedávno byla. 3 roky od doby, co jsem se začala věnovat tomuhle sportu a začala se zajímat o soutěžení, jsem žila v iluzi. V iluzi, že tenhle sport je o zdravém životním stylu, reprezentaci zdraví, fyzické i vnitřní síly, píli, odhodlání, překonávání sebe sama. Byla jsem pyšná, že jsem součástí tohohle všeho a mojí hlavní motivací byli úspěšní atleti a vysportované dívky. I přesto, že můj progress byl o hodně pomalejší, než jaký jsem viděla u ostatních závodnic, nenechala jsem se odradit a věřila, že když na sobě budu dál a dál pracovat, budu se dál a dál zlepšovat jako ony. Několikrát jsem si stoupla na pódium, a i když jsem se umisťovala na zadních pozicích, odvaha a dychtivost po tom se zlepšovat a vyrovnat se šampiónkám, mě neopouštěly. Věřila jsem, že když to dokážou ony, já musím také.

Ale v posledních týdnech a dnech se mi zbořil celý tenhle můj krásný idealistický svět. Ztratila jsem chuť soutěžit, dva večery po sobě jsem dokonce porušila stravu v přípravě a nemohla jsem ani spát. Cítila jsem se zrazená, hluboce zklamaná a tak mě to žralo zevnitř, že mě ta temnota pohltila. Už dlouho jsem se takhle necítila. Chodila jsem jako tělo bez duše a před týdnem to dokonce vygradovalo v žaludeční potíže. Mě se hodně emoce projektují do trávení. A tuhle záležitost jsem prostě nedokázala „strávit“ a tak se to projevilo i na fyzickém těle. Na závody se mi už ani nechtělo. Viděla jsem všude kolem sebe jen faleš a podvod. Ale ta moje jiskřička bojovníka ani v téhle chvíli nevyhasla a přesto všechno jsem to chtěla jít ještě zkusit. Ale události uplynulých dní se na mě dost podepsaly a forma byla podstatně horší než před 3 týdny na Čechách. I tak jsem hrdě vystoupila na pódium a snažila se v danou chvíli vše zvládnout, jak nejlépe jsem uměla.

bfc-cup-bikini-top6

forma-bfc-cup-2015

Ale mezi semifinále a finále jen ležela v rohu v šatně na županu, smutná až do breku mi bylo. A teď vám povím, proč to všechno. Co to moje hluboké zklamání způsobilo.

!Doping!

Vždycky ve sportu byl, je a bohužel asi i bude. Sportovci se chtějí dostávat výš a výš, být lepší a úspěšnější a někdy hledají tu nejsnadnější cestu, jak se ke svému cíli dostat.
To pro mě není žádný převratný objev a asi ani pro vás. Ale šokující pro mě bylo, když jsem zjistila, kolik takových lidí je i v mém sportu a dokonce v mé kategorii bikini fitness. Ta, která má především reprezentovat zdravý životní styl a ženskou krásu. Existuje mnoho snadno dostupných přípravků a prostředků, díky nimž se dá dokonalé soutěžní postavy dosáhnout „rychle a snadno“. A tak pak není divu, že soutěže můžou vyhrávat dokonale vyrýsované a osvalené závodnice, které si třeba před pouhými 5 měsíci koupily poprvé permanentku do fitka. Tušila jsem, že se sem tam někdo takový objeví, ale ani zdaleka, jsem neměla představu o tom, v jaké míře se tohle děje. Protože jsem to asi ani nechtěla vidět. A věřte, že to procento i na amatérských soutěžích ve federaci, která má kontroling a tudíž by se čekalo, že je naturální, je obrovsky děsivé.
Přemýšlela jsem o tom, jak tenhle článek pojmout. Po tom, co se ke mě dostávalo více a více informací o téhle sféře přímo z první ruky jsem se chtěla dozvědět co nejvíce detailů. Ne snad, že bych si chtěla ty či ony látky na předpis shánět taky, to chraň bůh, ale proto, abych znala celou pravdu a nebyla za úplného naivního idiota. A tak jsem se trochu „vzdělala“ a udělala si obrázek o tom, co se celkem běžně krom kardia a carnitinu dá v přípravě používat, aby z vás pak byla ta vyrýsovaná usměvavá kráska ve třpytivých plavečkách.

doping

Nemám v plánu v tomhle článku rozepisovat jednotlivé látky, jejich účinky a návody na nějaké kůry. Mohlo by se najít pár bezcharakterních jedinců, kteří by i po přečtení celého tohohle článku viděli jen návod „jak na to“. Pro ty to rozhodně nepíšu, s tím se obracejte na jiné zkušené „poradce“. Ale když to zobecním… Jsou tady přípravky, které vám můžou pomoct v různých ohledech. Většinou se ještě mezi sebou kombinují, aby to mělo opravdu grády. Od velmi silných spalovačů, které vám extrémně zvyšují tělesnou teplotu, přes růstové hormony, testosteron, látky ovlivňující centra v mozku, které vám zablokují pocit hladu a chutě, diuretika, atd., atd. Ve výsledku vám při takové nasazené kůře obrovsky naroste síla, při tréninku zvládnete o třetinu větší váhy, napumpujete jako nikdy, jste až neúnavní a to vše i na přísné dietě. Stačí vám jen velmi málo spánku, tělo extrémně dobře regeneruje, takže můžete cvičit třeba 4x týdně nohy a zadek a svaly jen porostou a porostou. Samozřejmě to neznamená, že člověk leží doma, píchá si injekce, baští pilulky a pak jde na pódium. Lidé na dopingu makají stejně jako ty v naturální přípravě nebo možná ještě více, protože mají větší kapacity. Ale řekněme, že to mají o dost jednodušší a výsledky jsou mnohem a mnohem rychlejší. Rýsování jde jako po másle, svaly jsou kvalitní, husté a pevné, nálada pořád parádní, přímo sálají energií. To zní každému fitnessákovi jako rajská hudba, že? Ani není divu, že se k tomu tolik lidí uchýlí a tyhle účinky si zamilují. ALE! Je tu jedno velké, OBROVSKÉ ALE….

Všechno si bere svojí daň. A ta daň může být v tomhle případě veliká. Zvětšování orgánů (to jsou ty vyvalené pupky závodníků), poškozování jater a ledvin, u testosteronu u dívek růst chlupů, tvrdé rysy v obličeji, zvětšení klitorisu, zhrubnutí hlasu, vypadávání vlasů a další! A tyto změny jsou naprosto nezvratné. A co se třeba stane, když přestanete brát hyper silný spalovač? Ano, tušíte správně – jojo efekt. Nebo spíš jojojojojojojo EFEKT.

A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Pro mě osobně je tohle NAPROSTO nepochopitelné. Jak může vědomě někdo tohle podstupovat a být tak krátkozraký. Mít takovou neúctu ke svému tělu a zdraví a ničit ho jen pro uspokojení ega.

Dokonce mě sami od sebe kontaktovaly nějaké dívky po soutěžích, které se vypořádávaly s velmi vážnými zdravotními a psychickými problémy v důsledku užívání zakázaných látek v rámci soutěžní přípravy. Vy vidíte jen ten krásný třpyt a lesk na pódiu, ale ani by vás nenapadlo, že někdo přímo z finále soutěže může jet na pohotovost.

Ale dejme tomu, že by tyhle věci nebyly ani zdravotně závadné. Že by těm lidem prostě pomáhaly k enormně dobrým výkonům a výsledkům bez vedlejších účinků…

Pořád je to PODVOD a podvodem vždycky bude! Doping je zakázaný a každý, kdo ho užívá, pošlapává to, co je na tom sportu tak krásné. A to ve mě vyvolává největší zlost.
Nemám v plánu na nikoho ukazovat. Každý má svoje svědomí, ke kterému by se měl obracet. Pro mě je ale každý takový člověk naprosto ubohý a neuznávám jeho výsledky, ať jsou jakkoli ohromující.

V neděli jsem už na závody nejela. Potřebovala jsem vypnout a být z toho už pryč. Neskutečně se mi tu sobotu večer ulevilo. Šla jsem s kamarády na pizzu a pořádně se prospala. V neděli jsem odpočívala, nabírala síly a papala dobroty.
Rozhodla jsem se to všechno vypustit. Nenechat si vzít duši, svojí vášeň a radost z toho, co dělám. Pořádně jsem se oklepala a v pondělí jsem se hned zase vrhla na cvičení, mojí milovanou vyváženou stravu a režim a opět jsem se cítila šťastně a sama sebou po těch dlouhých 3 týdnech smutku.

Nenechám se zlomit ničím a nikým! Já si tu svojí cestu, jak dělat věci po svém a s láskou vždycky najdu. A teď si jí ještě o to více vážím a o to víc jsem pyšná na svoje výsledky, píli a vytrvalost.

Takže až příště uvidíte nějaké „zázračné proměny“ a budete mít pocit, že těm holkám na facebooku to jde tak krásně snadno a s lehkostí a vy asi děláte něco špatně, raději si prvně zjistěte, jak to doopravdy je. Nebo to aspoň berte lehce s rezervou. Anebo se na to úplně vykašlete a dělejte raději to nejlepší, co můžete, sami za sebe. Pro svoje tělo, pro svoje zdraví, pro svůj pocit a pro krásnou postavu. A výsledky přijdou dřív nebo později. A když později, tak co na tom? Vždyť ta cesta je cíl. Pracovat na sobě, poznávat vlastní tělo, budovat vnitřní sílu, zdraví a sebevědomí, to je to, co za to všechno stojí. To je to, v čem je kouzlo a krása! Nikdy na to nezapomínejte.
A já si klidně znovu stoupnu na pódium a skončím třeba poslední. A udělám to znovu a znovu a znovu. Ale budu při tom hrdá, protože vím, že jsem udělala maximum. Že mám úctu k sobě a svému tělu a že to, co dělám, je pro život a ne pro momentální chvíli, která rychle pomine. Dělám to taky pro vás, protože vám chci ukázat cestu, kterou si sama prošlapávám. Injekce růstového hormonu z vás silnou ženu neudělají. Ani když s pomocí nich vyhrajete soutěž. Vnitřní sílu získáte, když se budete snažit znovu a znovu, přejdete všechny překážky, tisíckrát spadnete na kolena, ale znovu se zvednete a budete trpělivé. Když si budete uvědomovat vlastní hodnotu, hodnotu zdraví a budete každý den soutěžit pouze sami se sebou. Pak už nezáleží jen na tom, kolik máte svalů, procent tuku nebo kolikátou vás rozhodčí umístí na soutěži. Pak budete vítězkami v každém momentu svého života a ten pocit vítězství bude pramenit přímo z vašeho srdce a vyzařovat z vás. Věřte v to, co je opravdové!

Napsat komentář 4 komentářů